Generální ředitel ČEZ (člen CBCSD) Daniel Beneš napsal svůj pohled na rozvoj chytrých měst. Článek vyšel v prosinci 2016 v Hospodářských novinách.

Města v rozvinutých ekonomikách dnes hostí přes 70 procent populace a vytvářejí 80 procent hrubého domácího produktu a přitom stále zažívají překotný růst. Aby jej zvládla, mění se, stávají se “smart”.

Chytrá a udržitelná města už dávno nejsou hudbou budoucnosti. Ke konceptu smart city se hlásí stále více českých měst i firem. Připravené a dostupné jsou i technologie, které tuto městskou revoluci umožní. Nic nebrání tomu, aby se “smart cities” stala skutečným trendem příštího roku, a ne jen populární, leč prázdnou bublinou.

Koncept smart city je reakcí na rozvoj a potřeby Průmyslu 4.0. Propojuje energetiku a dopravu s využitím informačních a komunikačních technologií, z dlouhodobého hlediska se pak jedná o chytrá urbanistická řešení pro municipality.

Chytrá města netvoří detaily či jednotlivé populární aplikace. Kouzlo a pravé naplnění jejich významu spočívá v propojených systémech zasahujících řadu oblastí života obyvatel měst. Cíl je prostý − aby se ve městech lidem lépe žilo a pracovalo. Faktem je, že municipality a především jejich samosprávy nemohou se zaváděním chytrých změn příliš dlouho otálet. Už nyní ve městech žije sedm z deseti obyvatel Evropy a toto číslo dále významně poroste, což platí i pro Českou republiku.

Jednou z klíčových oblastí budoucího rozvoje měst je energetika. V Evropě i jinde ve světě vznikají vzorové nízkoenergetické čtvrti, integruje se městská dopravní infrastruktura. Významným tématem je energetická soběstačnost měst. Lokální výroba elektřiny a tepla v kogeneračních jednotkách či využití sluneční a větrné energie nejenže snižují náklady, navíc chrání města před výpadky dodávek. Právě tento cíl sleduje i česká metropole Praha, která si vytkla cíl dosáhnout úplné energetické soběstačnosti do roku 2030.

Tento trend hodlají následovat i další česká města. Významným akcelerátorem rozvoje “smart cities” je možnost financovat investice do nových energeticky úsporných řešení prostřednictvím dotačních programů nebo přes samotné prováděné úspory, kdy investice do technologií splácí obec dodavatelům z ušetřených peněz na energiích.

Dobře představitelným příkladem uceleného systému, v němž se zdánlivě nesouvisející procesy spojují v jeden funkční celek, je pražské Národní divadlo. Nákup vstupenek už dnes běžně probíhá on-line prostřednictvím platebních karet a aplikací, které provozovatelé karet nabízí. Získané údaje o počtu prodaných lístků průběžně využívá a vyhodnocuje systém od umění tak vzdálený, jak je to jen možné − vytápění divadla. Díky tomu, že ví, kolik diváků na představení přijde, může tento systém jimi vydávané teplo započítat a sál zbytečně nepřetápět. Šetří tak nejen veřejné rozpočty, ale i energetické zdroje.

Realizované řešení je výsledkem práce několika tuzemských a zahraničních firem a prozíravého přístupu vedení divadla. V nadcházejícím roce by takových projektů mělo přibývat jako hub po dešti.