Na kvalitu se dosud nedíváme dostatečně holisticky, tedy z pohledu celku. Přitom pokud nebude celý společenský a ekonomický systém fungovat udržitelně, nebudeme ani schopni zajistit kvalitu v dnešním pojetí. Udržitelný růst se stává zásadní výzvou pro naši civilizaci. Někteří špičkoví představitelé světové vědy i byznysu proto hovoří o nutné korekci fungování tržní (kapitalistické) ekonomiky.

Vytváření sdílené hodnoty

V roce 2006 zveřejnil Michael E. Porter, profesor Harvard Business School, studii o společenské odpovědnosti firem (CSR), kde se věnoval spojení společenské odpovědnosti a konkurenční výhody [1]. Podle Portera odděluje řada firem svou CSR od samotné podnikatelské strategie a vytváří hodnoty jen na základě optimalizace krátkodobých zisků. Porter navrhl chápat společenské okolí firmy jako nezbytný předpoklad dlouhodobého vytváření zisku a CSR jako investici do výzkumu a vývoje. Environmentální ukazatele, jako je spotřeba vody, energie, podíl obnovitelných zdrojů na vstupech, využívání lokálních zdrojů spojené s eliminací dopravních nákladů, minimalizace emisí apod., mají být zahrnuty do klíčových ukazatelů výkonnosti (KPI). Svou koncepci Porter nazval vytvářením sdílené hodnoty (Creating Shared Value, CSV); spolu s prof. M. R. Kramerem ji rozpracoval v roce 2011 [2]. Novou cestou firmy k dosažení ekonomického úspěchu má být vytváření hodnoty jak pro akcionáře, tak pro okolní společnost.

 

Jak posoudit udržitelnost kapitálově

Dow Jones Sustainability Indexes (DJSI) na newyorské burze (NYSE) oceňuje každoročně zhruba 10 % nejvýkonnějších společností v trvale udržitelném rozvoji z 2,5 tisíce hodnocených společností z celého světa z hlediska ekonomického, sociálního i ekologického výkonu společnosti ve 24 různých oblastech. Zaměřuje se především na vnější analýzu ekonomického prostředí společnosti, ekologické a sociální vystupování i na další oblasti hodnocení, jako jsou kontrola společnosti, řízení rizika, prosazování značky, zmírňování dopadů klimatických změn, standardy v dodavatelských řetězcích či pracovní zkušenosti, vztahy s dodavateli, etika ve výzkumu či zodpovědný marketing. Ohled se bere i na rozvoj lidského kapitálu – sociální dialog a inovace, dostupnost léků a lékařské péče pro zaměstnance – nebo na řídicí kodexy.

 

Světové podnikání pro udržitelnost

Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (World Business Council for Sustainable Development, WBCSD) byla založena před dvaceti lety dvěma sty generálních ředitelů globálních firem. Dnes má 66 národních poboček a více než 20 tisíc spolupracujících členů, kteří spolu s vědci vypracovali mimo jiné programy Akce 2020 a Vize 2050.

 

Akce 2020 vychází z myšlenky, že jen byznys ve spolupráci s vědou je schopen řešit narůstající problémy života na zeměkouli. Podílejí se na ní dnes podniky s 15 miliony zaměstnanců a 7 miliardami USD tržeb. Identifikuje cíle v devíti oblastech, které musejí být splněny do roku 2020, aby na Zemi mohlo žít udržitelně devět miliard lidí v roce 2050. První oblastí je klimatická změna, druhou voda, třetí potraviny, krmiva, vlákna a biopaliva, čtvrtou uvolňování živin, pátou základní potřeby a práva, šestou ekosystémy, sedmou dovednosti a zaměstnanost, osmou vystavení škodlivým látkám a poslední devátou udržitelné životní styly. Základní myšlenkou globální Vize 2050, vytvořené WBCSD jako materiál pro světovou konferenci v brazilském Rio de Janeiru v roce 2012, je rovnovážný postoj k finančnímu, lidskému a přírodnímu kapitálu.

Stoupající význam otázky udržitelnosti se projevil i na letošním Světovém ekonomickém fóru (WEF) ve švýcarském Davosu, konaném od 22. do 25. ledna, jehož hlavním tématem bylo „Přepracování světa: důsledky pro společnost, politiku a podnikání“. Součástí výročního zasedání WEF byl 24. ledna poprvé Den změny klimatu.

 

Udržitelné podnikání v ČR

Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (CBCSD, www.cbcsd.cz) byla založena v dubnu 2012 za účasti prezidenta WBCSD Björna Stigsona [3]. Na konci minulého roku mělo toto občanské sdružení 16 členů se 45 tisíci zaměstnanci a 250 mld. Kč obratu. Největšími členy jsou společnosti ČEZ a Vítkovice. CBCSD pracuje na přípravě České vize 2050 (People – Planet – Prosperity) v 11 pracovních skupinách. Spolupracuje s OSN (Green Climate Fund), Ministerstvem financí ČR, Ministerstvem životního prostředí ČR, Svazem měst a obcí, univerzitami a dalšími organizacemi, dohodnuta je spolupráce s národními pobočkami WBCSD v Polsku, Rakousku, Německu, Norsku, USA a v Singapuru.

Vzhledem k historickým perspektivám a vzorům máme na co navázat – zmiňme za všechny jen „učitele národů“ Jana Amose Komenského (1592–1670), autora Obecné porady o nápravě věcí lidských, a Tomáše Baťu (1876–1932), zakladatele obuvnické firmy Baťa, který ve své činnosti již tehdy prakticky naplňoval současné heslo „Mysli globálně, jednej lokálně“.

Česká vize 2050 je rozdělena na tři základní oblasti – společnost, příroda, ekonomika. V první oblasti jde zejména o styl života a systém hodnot, kulturu a vzdělávání, sociální rozvoj. Ve druhé oblasti jsou klíčovými prvky zemědělství a vodní hospodářství, lesnictví a ochrana přírody, ve třetí jde o energetiku a těžbu nerostů, strojírenství, elektrotechniku a chemický průmysl, stavebnictví a zpracování materiálů, dopravu a komunikaci. Řízení byznysu musí pracovat vyváženě s finančním, přírodním i sociálním kapitálem.

Hlavními pilíři České vize 2050 jsou společensko-sociální kapitál (založený na širokém přijetí principů udržitelnosti, spojeném se změnou postojů), lidské zdroje v konkurenceschopné inovativní ekonomice, efektivní právní stát a kvalita institucí, nízkomateriálové, nízkoenergetické a nízkoemisní využívání přírodních zdrojů a energií, udržitelné efektivní zemědělství a lesnictví, bezpečná nízkouhlíková mobilita a tzv. „inteligentní města“. Podívejme se na tyto pilíře trochu blíže.

 

Česká vize 2050 v detailu

Mottem oblasti společensko-sociálního kapitálu je „Vidět svět v souvislostech“. Jejími klíčovými prvky jsou etická a prorodinná výchova, společenská soudržnost a stabilita, větší odpovědnost za environmentální a sociální dopady vlastního jednání.

Mottem druhé oblasti, lidských zdrojů, je „Štěstí přeje flexibilním“. Klíčovými prvky jsou zde podpora výzkumu a vývoje, vedoucí k ekoinovacím, změna životního stylu, adaptace na demografické změny, vycházející z úvahy, co můžeme změnit a na co se musíme připravit. Jde o řešení problémů nezaměstnanosti, chudoby, sociální exkluze, ekonomicky slabých regionů, nedostatečného vzdělání či nedostatku flexibilních pracovních úvazků. Podpora vzdělávání v souladu s potřebami trhu práce včetně podpory počítačové gramotnosti vede ke globální konkurenceschopnosti, roste význam celoživotního vzdělávání v souladu se změnami ve struktuře ekonomiky.

Mottem třetí oblasti je „Stát jako tvůrce pravidel hry a rozhodčí“. Zde jde o vytváření podmínek, za kterých se udržitelnost jak byznysu, tak společnosti vyplácí, podporu rozvoje podnikání také zjednodušením komunikace s úřady, ale i reakci na měnící se formy kriminality v prostředí inovativních ekonomik. Vše pak zastřešuje jako nezbytná podmínka důsledné prosazování práva.

Mottem oblasti přírodních zdrojů a energie je „Společnost jako uzavřený systém“. Mezi klíčové prvky zde patří materiálové a odpadové hospodářství s postupným posunem v odpadové hierarchii: od likvidace přes energetické využití, recyklaci a znovupoužití až k redukci vytváření odpadu. Rovněž energetická nezávislost a energetická bezpečnost (decentralizace výroby energie efektivními a environmentálně šetrnými technologiemi).

Mottem oblasti zemědělství a lesnictví je „Přírodní bohatství“. S přírodě blízkými způsoby hospodaření je nutno začít co nejdříve – výsledky budou patrné až postupem času. Ochrana zemědělské půdy musí bojovat proti erozi, chemizaci i nevhodnému územnímu plánování. Podporovat je třeba mimoprodukční funkce lesů, jejich roli v bránění změně klimatu nebo ochraně zásoby vody v ohrožení. Případná podpora biopaliv nesmí omezovat produkci potravin.

Doprava je podmínkou rozvoje regionálních ekonomik. Je proto nutná podpora šetrných, efektivních a energeticky účinných forem dopravy, modernizace a rozvoj bezpečné silniční a železniční infrastruktury.

Inteligentní města (Smart Cities) znamenají chápání měst jako laboratoří nových řešení v oblasti urbanismu, infrastruktury, dopravy, odpadového hospodářství a v dalších oblastech, cílem je ovšem samozřejmě i zlepšení kvality života ve městech samotných.

O tématech České vize 2050 uspořádala CBCSD se STUŽ 4. února t. r. diskusní seminář v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze.

 

Závěr

Do holistického pojetí kvality je třeba zahrnout všechny externality – výrobek sám o sobě sice kvalitní, jehož výroba a likvidace však takové nejsou, nemůže splňovat všechny nároky.

Zároveň je třeba vidět princip udržitelnosti v těsném vztahu ke konkurenceschopnosti. Jestliže již velká část světa akceptuje nutnost prosazování udržitelnosti, je evidentní, že i naše ekonomika a zejména export budou muset čím dál více tomuto požadavku odpovídat.

 

Literatura:

[1] Porter M. E., Kramer M. R. Strategy and Society: The Link Between Competitive Advantage and Corporate Social Responsibility. Harvard Business Review, Dez. 2006. http://hbr.org

[2] Porter M. E., Kramer M. R. Creating Shared Value. Harvard Business Review, Jan. 2011. http://hbr.org

[3] Svatoš Z. Česká pobočka WBSCD byla založena… Perspektivy kvality 2012 (1) 2-3, 49-50. www.csq.cz

 

Autor:

Ing. Pavel Kafka, dr. h. c., prezident České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj a prezident České manažerské asociace. V roce 2005 získal titul Manažer roku.

Kontakt: kafka@cma.cz