Daniel Platil

Digitální transformace začíná stále častěji ovlivňovat i osobní život. Progresivní technický a vědecký rozmach umožnil lidstvu vstoupit do čtvrté průmyslové revoluce a stejně jako každá předchozí vlna inovací i Průmysl 4.0 s sebou přináší změny na celospolečenské úrovni. Proto se i Sdělovací technika rozhodla zaměřit na rychle se rozvíjející socioekonomické aspekty implementace Smart technologií do našich každodenních životů.

Konference doprovázená panelovou diskuzí se na konci ledna uskutečnila v rámci spolupráce s pracovní skupinou Smart Life České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (CBCSD). Do pražské kanceláře společnosti PwC si o vymezení aktuálních úkolů digitalizace v celospolečenském kontextu přišla pohovořit desítka účastníků jak z řad odborníků, tak i laické veřejnosti.

Zahájení celé akce se ujal RNDr. Petr Beneš, který je vyjma aktivit spojených se Sdělovací technikou i vedoucím výše zmíněné pracovní skupiny Smart Life. Připomněl, že za posledních sedm let bylo vždy první novoroční setkání vyhrazeno problematice proměn životního stylu v době digitální transformace. Od teoretických úvah o energetice se však obsah rozvinul novým směrem – stále větší důraz se začal klást na promítání technologického pokroku do životů obyčejných lidí, díky čemuž se předefinovala i samotná podstata konference.

Na myšlenku důležitosti sociálních aspektů navázal Ing. Petr J. Kalaš, spoluzakladatel a viceprezident CBCSD. Lidstvo se podle jeho slov nachází v největším přechodném období, proto se koncepce Smart Life snaží přizpůsobit tendencím ve všech hlavních vývojových liniích – byznysu, technologiích i osobním životě. Dlouhodobý lineární rozvoj společnosti přešel za velmi krátkou dobu do exponenciálního a trvale se zrychlujícího. Tzv. éra akcelerace však nepřináší jen klady, ale i řadu negativních dopadů od klimatických změn po zpomalenou schopnost se na nové trendy adekvátně adaptovat.

Implementaci chytrých řešení proto stále častěji střídá otázka dlouhodobé udržitelnosti, jejíž cílem je zajistit pro všech devět miliard obyvatel kvalitní život i po roce 2030 či 2050. K tomu však bude potřeba řada komplexních systémových změn, které se zaměří zejména na ochranu přírody a ovzduší – omezení fosilních paliv či emisí, materiálová i výrobní efektivnost nebo ekologické zemědělství. Nárůst přírodních katastrof a proměn klimatu vyhodnotilo také letošní Světové ekonomické fórum v Davosu jako relevantní hrozbu pro následujících deset let.

Technologickým vývojem lze blížící se spirálu úpadku včas zvrátit, avšak na změny se musí začít připravovat celá společnost již nyní. Vědecký výzkum postupuje dopředu rychleji, než jsou na něj lidé schopni efektivně reagovat, kvůli čemuž vzniká vzájemná nerovnováha. Čtvrtá průmyslová revoluce je první v historii, kdy se pracující člověk nedoplňuje strojem, ale přímo nahrazuje. Proto se i nynější myšlení musí transformovat na Společnost 4.0, která přinese modernější školství, systém celoživotního vzdělávání či efektivní přeškolování. Dlouhodobě kvalitní úroveň života si poté zajistíme jen díky udržitelné spotřebě, sdílené ekonomice i vyrovnané osobní psychice – zejména správným poměrem práce a volného času.

Ve druhém příspěvku následně nastínil svou vizi světa v roce 2035 Doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc. Hned na začátek vybral prognózu americké zpravodajské agentury CIA počítající v příštích 20 letech se třemi možnými scénáři – vznikem společenských ostrovů, orbit nebo komunit. Nejpravděpodobnější možnost představují tzv. ostrovy, kde se jednotlivé státy snaží ze stále rostoucího vlivu globalizace vymanit. Ta probíhá, na rozdíl od názoru Petra J. Kalaše, nikoli lineárně či exponenciálně, ale kyvadlově. Emancipace jednotlivých národů probíhá proto, aby se následně integrace ještě více posílila. Zmíněný ostrovní model charakterizuje nejlépe napětí mezi mocnostmi, rostoucí nacionalismus, zpochybnění státní správy a kolektivní rozhodování, tj. zapojení společnosti do osobního života.

Nový technologický trend poté představuje zejména Business Inteligence, čili znalosti, aplikace a postupy používané pro pochopení věcí v širších souvislostech. Tento algoritmus předpovídající různé modely již využívá americký profesor Allan Lichtman pro určení příštích prezidentů Spojených států. Očekává se i rozvoj dalších vědeckých disciplín, například manažerské politologie, která dokáže pružně nahradit politologii současnou, jež postupně selhává a nereaguje na světové degenerativní tendence – neumí relevantně vysvětlit rozpad SSSR nebo nalézt důvod, proč byl Gustáv Husák třikrát vyloučen z KSČ.  Manažerská politologie proto využívá rozdílné předpoklady, že vše prochází různými stádii jako biologické systémy.

Význam podle Štědroně získají časem i RFID čipy (Radio Frequency Identification) monitorující zdravotní stav občanů. V řádu několika let se předpokládá značný propad ceny této technologie a maximální miniaturizace na velikost pylového zrna. Ve zdravotnictví se také uplatí 3D tisk umožňující například výrobu umělého kloubu pacientovi přesně na míru. V daleké budoucnosti se možná podaří i navázání komunikace s celou biosférou a lidé začnou sdílet své myšlenky s domácími mazlíčky či květinami. Vizionářsky lze tak uvažovat o nových manažerských funkcích – psychologovi robotů nebo kriminalistovi biosféry.

Započatá robotizace však k poklesu pracovních míst nepovede, jak některé prognózy naznačují. Výpočetní technika nevytlačuje lidskou sílu, ale naopak přináší mnoho nových příležitostí. V historii zatím každá průmyslová revoluce přinesla více volných pozic, nikoli jejich výraznou redukci.

Následnou panelovou diskuzi otevřel prvním dotazem pořadatel Petr Beneš. Na otázku, jak by Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj mohla zviditelnit své záměry, zareagoval jako první Petr J. Kalaš. Ten za klíčové považuje oslovit mladou a progresivní generaci, jelikož ta starší vede svůj život setrvačností úspěchů i neúspěchů z minulosti. Bohumír Štědroň poté označil za klíčové proniknout do mediální sféry a prolomit nastolené dělení na vyvolené a zatracené – tedy ty, kteří bývají neúměrně vyzdvihováni, nebo naopak v rozhlase či televizi vystupovat nesmí, což porušuje názorovou vyváženost a objektivitu.

Druhý dotaz – tentokrát již z řad účastníků – se týkal postavení chudých a nemocných lidí v procesech budoucnosti. Upozaďováním tématu hrozí rozevření sociálních nůžek, jelikož tato skupina se nikdy nepřizpůsobí nové době. Petr J. Kalaš proto v reakci podpořil myšlenky zavedení základního platu nebo přístup ke službám zdarma. Připomněl, že této situaci se dá předejít finančním zabezpečením a první modely – např. nepodmíněného příjmu – se již ve světě testují. Podle Bohumíra Štědroně by naopak politický systém měl motivovat chudé a přivádět je k lepšímu životu. I lidé s nepřízní osudu se dokáží úspěšně prosadit.

Závěr diskuze se následně od sociálně slabších občanů stočil k druhé velmi zranitelné skupině obyvatel – seniorům. Věk dožití se v závislosti na kvalitní lékařské péči stále prodlužuje, a proto již důchod neznamená opuštění aktivního života. Díky různým činnostem či univerzitám třetího věku lze trávit stáří plnohodnotně. Navíc generace, která se do penze blíží, bude již vybavena cizími jazyky, hlubšími znalostmi a věk 65 let tedy může při dobré kondici znamenat pouhé číslo, nikoli omezení či opuštění profesní kariéry.

Petr Beneš označil tuto poslední myšlenku za symbolickou, jelikož se místo nadějné budoucnosti skončilo u otázky stáří. Zároveň zmínil, že i na konferenci chybí hlasy mladé generace a jejich pohled. Z tohoto důvodu si Sdělovací technika předsevzala, že po 65 letech vydávání časopisu nadešel čas posunout se dále a držet krok s 21. stoletím plným nelehkých výzev.