Celé dvě pětiny emisí skleníkových plynů v Česku v roce 2017 vytvořil energetický průmysl. Na snímku uhelná elektrárna v Počeradech.

Když člověk přijde do prodejny se zdravou výživou Country Life na pražské Letné, místo aby si odnášel plastové pytlíky s potravinami, prostě si ze stojanu odsype do vlastní nádoby třeba rýži nebo těstoviny. Bez pytlíků, bez odpadu. Systém MIWA, tedy distribuce a prodej potravin bez jednorázových obalů, už od listopadu testuje v některých obchodech i švýcarské Nestlé, kde k odsypání nabízí třeba kávu nebo krmivo pro psy.

Systém, který vymyslela a vyvíjí skupina českých designérů, by se měl brzy objevit také v prvním supermarketu v Německu a tvůrci jednají i s několika francouzskými maloobchodníky. V Česku plánuje systém MIWA začít využívat e-shop Košík.cz.

Inovativní český start-up, který chce vytlačit z regálů potraviny balené v jednorázových plastech či papíru, je výrazným příkladem toho, co dělají Češi pro snížení své uhlíkové stopy a celkově dopadů na životní prostředí.

 

Čistější voda, ale více emisí z dopravy

Životní prostředí v tuzemsku se v některých oblastech lepší, z jiných zase přicházejí špatné zprávy. Podle analýzy stavu životního prostředí za loňský rok, kterou zpracovala česká informační agentura životního prostředí, emise skleníkových plynů od roku 1990 klesly o 35 procent. Největší pokles nastal v devadesátých letech, kdy se zavřely některé zastaralé podniky. Meziročně se pak (v roce 2017, ze kterého jsou poslední data) emise snížily o 0,9 procenta, a to i když ekonomika a HDP rostly. Je to především díky snižování energetické náročnosti průmyslu, který začíná využívat inovace. Kromě ovzduší se v Česku zlepšuje také kvalita vody.

Naopak stoupají emise z dopravy, a to dost výrazně. Od roku 2000 se množství zplodin z aut zvýšilo o více než polovinu. Celkově je průmyslové Česko, co se týče emisí skleníkových plynů na jednoho obyvatele, v evropském srovnání nadprůměrné. Emisní náročnost české ekonomiky byla v roce 2017 o 61 procent vyšší, než je průměr evropské osmadvacítky.

 

INFOGRAFIKA

 

Technologie jdou dozelena

Problém si začínají uvědomovat i firmy, které v Česku působí. A často přicházejí s konkrétními strategiemi, jak své dopady na přírodu zmírnit. Například koncern Siemens si celosvětově už před třemi lety dal závazek snížit vlastní emise oxidu uhličitého o polovinu do roku 2020 a do roku 2030 být uhlíkově neutrální. Český Siemens patří v rámci koncernu mezi pobočky, které ve snižování emisí dosáhly nejlepších výsledků − v roce 2018 snížil emise oproti roku 2014 o 70 procent.

“Od roku 2018 nakupujeme pouze zelenou energii a tím šetříme více než 45 tisíc tun CO₂ ročně. Ve vozovém parku máme deset elektromobilů a desítky hybridních aut. Upravili jsme i naše car policy − zvýhodňujeme ty, kdo se rozhodnou pro služební vůz elektrický nebo hybridní. Například finančně nebo lepší výbavou auta,” říká mluvčí Mariana Kellerová.

Firma nabízí také řadu technologií a řešení v oblasti průmyslové digitalizace a inteligentní infrastruktury, které pomáhají snižovat množství energie a zplodin i jejím zákazníkům, například výrobním firmám, výrobcům energií či developerům. “Jak ukazují naše zkušenosti, snižování emisí CO₂ má přínos nejen pro životní prostředí, ale také pro ekonomiku − snižování emisí CO₂ současně může vést ke snížení nákladů,” upozorňuje Kellerová.

 

Kolik energie a zdrojů výrobek spotřebuje

A zdaleka nejde jen o průmysl. Stále více inovací přichází i z obchodu. Například firma Eyelevel pomáhá velkým světovým značkám uzpůsobit jejich byznys tak, aby byl více udržitelný. Ať už jde o šetrnější balení výrobků, vybavení prodejen, omezení či alespoň třídění firemního odpadu, společný svoz zaměstnanců do práce nebo organizaci logistiky zboží tak, aby měla na přírodu co nejmenší dopad.

Eye­level se také věnuje posuzování životního cyklu zboží, Life Cycle Assessment (LCA). Je to metoda výpočtu skutečné zátěže výrobku na životní prostředí. Pokud firma vyrobí například boty v Bangladéši a doveze je do Česka, pomocí LCA metody se dá přesně říct, kolik emisí, vody, materiálu, energie, ale i třeba půdy bylo na tyto konkrétní boty potřeba. “Spousta našich klientů chce pro udržitelnost něco udělat, ale často nevědí, kde začít, a potřebují pomoci. LCA umožňuje tento široký pohled. Je možné se pro začátek zaměřit na jednu konkrétní oblast cyklu, začít na ní pracovat a být schopný měřit zlepšení,” vysvětluje Petr Blabla, jednatel společnosti ­Eyelevel pro Evropu. Dodává, že zájem o udržitelnost mají všechny nadnárodní firmy a je na seznamu jejich nejvyšších priorit. “Často se v tuto chvíli zaměřují jen na jednu oblast, například na alternativní materiály, na logistiku, třídění odpadu, zbavení se plastu a podobně. Už to je ale pozitivní trend, když srovnáme situaci třeba před třemi lety, kdy mnoho z nich takto neuvažovalo,” dodává Blabla.

A k ekologii se obracejí i maloobchodníci, například supermarkety. Učí své zákazníky, jak nakupovat a nosit zboží bez jednorázových tašek. Klasické igelitky na jedno použití už z mnoha řetězců zmizely a nahradily je tašky z textilu, které se dají používat i roky. A například Tesco, Globus nebo Kaufland testují, jak prodávat ovoce a pečivo bez jednorázových mikrotenových sáčků. Už nyní nabízí alternativu, průhledné a pratelné textilní sáčky.

 

Článek byl publikován ve speciální příloze Klimatické změny.

Zdroj: www.ihned.cz