Evropská centrální banka (ECB) v současnosti intenzivně analyzuje, jak se konflikt v Perském zálivu, narušení dodavatelských tras a prudké výkyvy cen ropy mohou promítnout do inflace, hospodářského růstu a stability finančního systému v EU. Opakované energetické šoky podle ECB zvyšují volatilitu cen a výrazně ztěžují plnění hlavního mandátu centrální banky – udržení cenové stability.

Člen Výkonné rady ECB Frank Elderson dlouhodobě upozorňuje, že závislost Evropy na dovážených fosilních palivech představuje zásadní makroekonomickou zranitelnost. Energetické šoky přenášejí geopolitická rizika přímo do domácích cen, zatěžují veřejné rozpočty a zvyšují nejistotu pro podniky i domácnosti. Podle ECB platí, že Evropa sice nemůže eliminovat geopolitická rizika, ale může výrazně snížit svou expozici, zejména urychlením přechodu na domácí, čisté zdroje energie.

Současná situace však staví ECB před obtížné dilema. Růst cen energií zvyšuje inflační tlaky, zatímco hospodářský výhled zůstává křehký. Zvyšování úrokových sazeb, tradiční nástroj boje s inflací, má u nabídkového šoku typu ropné krize jen omezený efekt na ceny energií – zároveň ale výrazně zdražuje financování investic, včetně těch, které jsou klíčové pro zelenou transformaci a energetickou bezpečnost EU.

Právě v tomto kontextu se do odborné debaty vrací koncept „zelené dvojí úrokové sazby“ (green dual interest rate). Tento přístup by umožnil ECB udržet restriktivní měnovou politiku tam, kde je to nutné pro kontrolu inflace, a zároveň nabídnout výhodnější financování pro zelené a strategické projekty. Myšlenka tak reaguje na tzv. „green dilemma“ centrálních bank – tedy napětí mezi zpřísňováním měnové politiky a potřebou masivních investic do dekarbonizace.

Zastánci tohoto přístupu, mezi nimiž je i francouzský prezident Emmanuel Macron a nově také francouzské Národní shromáždění, argumentují, že levnější kapitál pro zelené projekty by snížil závislost EU na cenových šocích fosilních paliv. To by dlouhodobě přineslo nižší inflační rizika, vyšší energetickou odolnost a posílení evropské hospodářské suverenity – podobně jako tomu je například ve Španělsku, kde rozvoj obnovitelných zdrojů pomohl tlumit dopady cenových výkyvů.

Debata se navíc odehrává v širším geopolitickém kontextu. Jak upozorňují experti, válka patří k nejvíce znečišťujícím činnostem na světě a rostoucí vojenské výdaje jdou často proti cílům klimatické transformace. Právě proto ECB zvažuje, jak nastavit své další kroky tak, aby její měnová politika nejen reagovala na krátkodobé inflační tlaky, ale zároveň nepodkopávala dlouhodobou stabilitu evropské ekonomiky.